Letajicikoberce, značkové kusové koberce

Kobercové příze
Koberce se vyrábí téměř ze všech druhů textilních vláken a přízí. Příze na jednoduché tkané koberce jsou nejčastěji z juty nebo kokosu (pevnost v tahu a v oděru).
Bavlněné a jutové příze jsou nejvhodnější materiál pro podkladové kobercové tkaniny.
Vlna a směsi s vlnou jsou vhodné na smyčkové a vlasové koberce pro svoji pružnost a rychlé zotavení po působení tlaku. Skoro všechny ručně vázané koberce jsou z mykaných vlněných přízí.
Z přírodního hedvábí se vážou velmi jemné gobelíny.
Moderní koberce pro domácnost, pro veřejné budovy a pro venkovní použití se vyrábí téměř výhradně z umělých vláken (PA, PP, PAC, VI). Jsou to buďto staplové mykané příze nebo tvarované hedvábí z těchto materiálů.

Podle údajů z USA sestávají koberce z více než 60 % z polyamidů, 30 % z polypropylenových filamentů a jen asi 1 % z vlněných vláken.
Staplové příze jsou výhodnější pro kobercové vzory z mnoha barev, zatímco u hedvábí je prakticky vyloučeno žmolkování hotového zboží. Materiál na staplové příze se většinou barví ve vločce nebo během přádního procesu (vlna), umělé hedvábí se nejčastěji barví ve hmotě (barva se přidává do suroviny před spřádáním).
Zákrut kobercových přízí se velmi často fixuje pařením (heatsetting). Tím se dosáhne, že příze při zpracování nesmyčkují a zejména toho, že konce vlasových nití na kobercích se nerozevírají a tím se značně zvýší užitná hodnota podlahové krytiny.
Před dalším zpracováním se 2-6 (staplových i hedvábných) nití druží a seskává.
Podle výrobních technik se koberce a podlahové krytiny často dělí do skupin: Vázané, tkané, všívané, vpichované, chemicky pojené. Do každé skupiny patří několik výrobních postupů a vzorovacích technik, k běžným pojmům patří:

Ručně vázané koberce
Na osnovní nitě se navazují uzlíky různého tvaru (perský, smyrenský) podle předem určeného barevného vzoru a každá řada uzlíků se protkává dvěma útky v plátnové vazbě. Vlněné koberce mívají 8 uzlů, hedvábné 60-100 na cm². Špičky uzlů se pak postřihují.

V asijských zemích, zejména v Íránu, Afganistánu, Indii a Nepálu, ve středoasijských republikách a v Turecku se vyrábí ručně vázané koberce se specifickým vzorováním a zvláštní výrobní technikou. Je to dlouhá řada druhů, jejichž původ a hodnotu jednotlivých kusů umí posoudit jen úzce specializovaní odborníci.
V 70. letech minulého století bylo v západní Evropě poměrně dost rozšířené amatérské zhotovování menších ručně vázaných koberců. K tomu účelu se prodávaly soupravy přízí (nastříhaných na délku cca. 5 cm) s podkladovou tkaninou a patřičným návodem k určitému vzoru.
Na snímku vpravo je příklad amatérsky vázané předložky s ukázkou vzorků přízí, jehly a podkladové tkaniny na rubní straně koberce.
Údajně největší ručně vázaný koberec na světě byl vyroben v Íránu a pokrývá od roku 2001 podlahu Velké mešity v Muscatu (Omán). Měří 4 343 m² a váží 22 tun. Příze z čisté vlny je na něm vázána do základní bavlněné tkaniny.

Strojně vázané koberce
Stroje napodobují ruční vázání, nejznámější jsou tzv. gripperaxminsterské koberce.
Postup výroby:
Skřipec vytáhne z podavače příslušnou barvu a délku vlasové příze, která se odřízne. Skřipec zavede vlasovou osnovu dospod základní tkaniny, kde se upevní dvěma útky a poté se protáhne zpět na povrch. Vlas se upevní dalšími útky a celý proces se opakuje.
Jednoduché tkané koberce
Tkají se v ripsové nebo képrové vazbě a označují se podle druhu vláken, ze kterých jsou vyrobeny, například jutové, sisálové, kokosové. Nejčastější použití: jako běhouny
Tkaní koberců prutovou technikou, tkaní dvojplyšů a gobelínů je složité a nákladné. Tyto druhy se proto vyrábí jen v omezeném množství a pro speciální účely.

Všívané podlahové krytiny
Všívané koberce jsou nejrozšířenějším druhem podlahových krytin. (Podle amerických pramenů až 90 % všech koberců). Technologie je známa v celém světě pod označením tufting. Vlas se všívá do základní tkaniny, která může být zhotovena z juty, z polypropylénových pásků nebo jiných materiálů. Napnutá tkanina se vede ke všívacímu zařízení, kde jsou v jehlovém rámu uloženy jehly s navlečenými vlasovými nitěmi. Jehlový systém propichuje tlakem jehly nosnou textilii na opěrném stole. Vlasové nitě jsou zachyceny háčkem pod jehlou a vytvoří se tak smyčka. Po vytažení jehly z nosné textilie se textilie posune o určitou délku a celý proces všívání se opakuje. V případě výroby koberců s řezaným vlasem jsou háčky pod jehlami opatřeny řezným nožem.
Všívané koberce jsou velmi jemné. Základní tkanina, do které je všíván vlas, musí být prostupná pro jehlu. Proto se k rubu koberce přidávají sekundární vrstvy ze tkaných nebo netkaných textilií nebo zátěrů, které slouží k zafixování smyček a k vyztužení koberce.

Vpichované koberce

Patří k nejlevnějším podlahovým textilním krytinám. Vyrábí se jednou operací na jehelném zařízení. Princip výroby spočívá ve vzájemně propletených vláknech rouna pomocí speciálních vpichovacích jehel. Do spodního podkladového rouna jsou používány odpadové textilní materiály. Vrchní rouno, jehož vlákna jsou vpichována do podkladového rouna, je z kvalitnějších materiálů. Z rubové strany se zatírají a tuží. Popsaným způsobem vzniká textilie s hladkým povrchem. S pomocí tzv. vidličkových jehel se na stejných strojích mohou vyrábět smyčkové podlahové krytiny.
Chemicky pojené podlahové textilie Lepené podlahové krytiny vznikají lepením různých vlákenných materiálů na podkladovou textilii. Chemicky pojené koberce s řezaným vlasem se vyrábí obdobně jako dvojplyš, vlasová osnova se však nezatkává, ale lepí na podkladovou textilii a po vytvrzení pojiva se řeže – vzniká lepený koberec.